Jedličkův ústav a školy ilustrace Jedličkův ústav a školy – kvalitní bezbariérová škola, která ucelenou rehabilitací připravuje děti a mládež s tělesným postižením k integraci do života. logo Praha
Jedličkův ústav a Mateřská škola a Základní škola a Střední škola, V Pevnosti 4, 128 41 Praha 2,
tel.: 241 083 233, e-mail: jus@jus.cz, IČO: 70 87 31 60
ilustraceO nás
ilustraceAktuality z Jedle
ilustraceNaše služby
ilustraceBezbariérové školy JÚŠ
Projekty a pravidelné aktivity
Centrum služeb Vyšehrad
Pronájmy volných prostor
Výběrová řízení a pracovní příležitosti
Podporují nás
Kontakty
110 let Jedličkova ústavu
Fotogalerie
Objednávání jídel
Mapa stránek

Do všech koutů Jedle - 4. díl


SPC – školní část

 

V minulém díle tohoto seriálu jsme zavítali do ambulantní části našeho Speciálního pedagogického centra (SPC) pro děti a mládež s tělesným postižením. Tentokrát bude řeč o jeho školní části. Tu tvoří dohromady 7 lidí. Konkrétně jde o 3 sociální pracovnice (Mgr. Ivana Drdová, Miroslava Fedasová Dis., Mgr. Marta Kůnová) 2 psycholožky (Mgr. Patricie Krušinová, PhDr. Veronika Reichlová), 1 speciální pedagožku (PhDr. Dana Trsková) a Mgr. Táťánu Waltrovou, která v sobě snoubí funkci vedoucí školní části a koordinátorky rehabilitačních pobytů. Vměstnat veškerou jejich různorodou práci do jednoho dílu asi není možné, takže detailnější pohled, např. na práci psychologa, přinese některé z příštích pokračování. Protentokrát trochu obecněji.

Mgr. Táťána Waltrová - vedoucí SPC                                              PhDr. Dana Trsková - speciální pedagog                    

Všech sedm výše jmenovaných dam pracuje s klienty, kteří chodí do našich škol, navštěvují program dalšího vzdělávání, užívají samostatné bydlení nebo krátkodobé pobyty. Bez přítomnosti alespoň někoho ze školní části SPC se neobejde praktický žádný pracovní tým shromážděný okolo jednotlivých žáků ani komplexní hodnocení.

Když jsem hlouběji pronikl do kompetencí školní části SPC, došel jsem k závěru, že má vliv na mnohem víc věcí, než by se mohlo na první pohled zdát. Zde se prakticky začíná utvářet budoucí skladba našich klientů, rodí se smlouvy s uživateli našich služeb. Kdo bude přijat? Proč? Jak se s ním dál pracovat? Školní část SPC totiž plní ještě jednu velmi významnou úlohu – přípravu podkladů pro přijímací poradnu.

Přijímací poradna
První kontakty s rodinou a uchazečem obstarává především sociální pracovnice. V případě zájmu o přijetí požadují odborná vyšetření, na základě kterých školní část SPC připravuje podklady pro přijímací poradnu např. v podobě anamnézy. U nich se také ještě před poradnou uskuteční informativní schůzka s potenciálním klientem spolu s rodinou, také za účasti zástupce vedení školy a psychologa. Během té si obě strany vyjasní vlastní možnosti, představy a požadavky.

Samotná poradna rozhoduje o přijetí pouze v kruhu našich zaměstnanců. Obvykle se sejde: ředitel JÚŠ (coby statutární vedoucí organizace má jako jediný právo veta o ne/přijetí), ředitel škol, sociální pracovnice, psycholožka, lékařka, zástupce výchovy, vedoucí školní části SPC, v případně potřeby i další přizvaní.  O ne/přijetí rozhoduje řada faktorů, především to, zda jsme schopni uspokojit jeho potřeby, zda jsou naše služby pro daného člověka vhodné a zda je i po zdravotní stránce k nám indikován. Právě informace od SPC jsou přitom klíčovým zdrojem.

  
PhDr. Veronika Reichlová - psycholog                                    Mgr. Patricie Krušinová - psycholog
 

Důvodem k nepřijetí může být zdravotní stav nebo kapacitní limity Jedle. Momentálně je obsazeno 177 míst ze 183. Volná místa však neplatí všeobecně. Například, zatímco zájem o  některou ze středních škol limitu nedosahuje, některé jiné typy mohou „praskat ve švech“. Když už jsem zmínil střední školy, s přijímáním k jejich studiu se pojí jedna zvláštnost. I když poradna nedoporučí přijetí, musí škola umožnit absolvovat přijímací zkoušky. Zajímavá situace pak vznikne, když poradna přijetí nechce, ale testy žák splnil. Prý ani v takovém případě nejsme nuceni dítě přijmout. Ale u rozhodovacího procesu a odvolacího řízení bych být nechtěl. Občas se stane, že uchazeč podá přihlášku jen na střední školu, ale opomene proces přijímací poradny. V takovém případě se všechno urychleně dohání.

Pokud poradna eviduje zájemce o přijetí, tak se schází jedenkrát měsíčně.
K tomu všemu je třeba dodat, že náš zřizovatel, Magistrát hl. m. Prahy, nám nechává velmi volné ruce ve výběru klientely. Rozsah svobody naší volby občas překvapí i odborníky ze zahraničí, kteří přijedou na návštěvu.

Rehabilitační pobyty
V jejich rámci si převážně mimopražské rodiny mohou vyzkoušet naše služby pro jejich potomky s tělesným nebo kombinovaným postižením. Nejde o lázeňský pobyt, ale spíš o konzultační dovolenou. Během dvou týdnů návštěvníci absolvují setkání s našimi odborníky a zapojí se do aktivit, které je zajímají. Účast je vhodná pro děti od 4 let po středoškoláky. Ceny závisí na délce pobytu, stravování atd., ale uveďme si modelový příklad. 12denní pobyt jednoho rodiče s 10letým dítětem v garsonce našeho „Rehapavilonu“ vyjde dohromady přibližně na 3 770,- Kč.

Miroslava Fedasová Dis. - sociální pracovniceMgr. Marta Kůnová - sociální pracovniceMgr. Ivana Drdová - sociální pracovnice
 

Samostatné bydlení
Stejně jako naši studenti, tak i externisté a lidé zapojení do projektu samostatného bydlení musejí projít přijímací poradnou. Mimochodem teprve nedávnou jsem si ujasnil, jaký je mezi nimi rozdíl. Externista bydlí v „Domečku na Staráku“ a obvykle studuje nějakou školu mimo Jedli. Samostatné bydlení se odehrává na „Rehapavilonu“ v jedno nebo dvougarsonkách a většinou ho využívají už vystudovaní mladí lidé s tělesným postižením. Často zároveň pracují v TaKavárně. Tuhle unikátní možnost samostatnosti na zkoušku mají 10 měsíců, během kterých si většina hledá vlastní bydlení, stálou práci atd.   Nájem i s energiemi stojí 2500,- Kč měsíčně. Osobní asistenci, týkající se sebeobsluhy a doprovodů mimo JÚŠ si klienti samostatného bydlení zajišťují sami, další dovednosti, které se týkají chodu domácnosti jako nakupování, vaření, praní či hospodaření s penězi apod. si mohou vyzkoušet s pomocí ergoterapeuta. V tom tkví kouzlo samostatnosti. Pomoc je po ruce, ale musím si o ni umět říct a zařídit.

A k tomu bychom asi měli vést všechny žáky v Jedli, nejen ty dospělé. Podstatné přitom je dobře spolupracovat s rodinou i mezi sebou navzájem. Právě v téhle oblasti však máme ještě rezervy. Nebojme se nahlas říct, že ne všechny týmy fungují, jak by měly. Také zapojení rodičů do dění kolem jejich ratolesti není často optimální. K tomuto tématu jsme se s Táňou Waltrovou dostali na závěr našeho povídání. Skončím tedy otázkou k zamyšlení pro nás všechny. Jak moc vlastně chceme, aby rodiče klientů mohli do naší práce mluvit?

 

Autor: Radek Musílek
Mediální koordinátor a učitel




poslední aktualizace 27.02.2011

nahoru