Jedličkův ústav a školy ilustrace Jedličkův ústav a školy – kvalitní bezbariérová škola, která ucelenou rehabilitací připravuje děti a mládež s tělesným postižením k integraci do života. logo Praha
Jedličkův ústav a Mateřská škola a Základní škola a Střední škola, V Pevnosti 4, 128 41 Praha 2,
tel.: 241 083 233, e-mail: jus@jus.cz, IČO: 70 87 31 60
ilustraceO nás
ilustraceAktuality z Jedle
ilustraceNaše služby
ilustraceBezbariérové školy JÚŠ
Projekty a pravidelné aktivity
Centrum služeb Vyšehrad
Pronájmy volných prostor
Výběrová řízení a pracovní příležitosti
Podporují nás
Kontakty
110 let Jedličkova ústavu
Fotogalerie
Objednávání jídel
Mapa stránek

Do všech koutů Jedle - 1. díl

 

Škola

 

Právě jste začali číst první díl seriálu, který se vám pokusí postupně představit Jedli z různých pohledů. Možná si říkáte, že ji přece znáte. Určitě ano, ale všichni svým vlastním způsobem. Každý děláme především svou práci a nemáme často možnost sledovat dění na druhém konci našeho vcelku rozlehlého „dvora“. Vždyť se nás tu potkává na dvě stě padesát zaměstnanců a sto devadesát klientů! Ruku na srdce, máte všichni přesnou představu o tom, co dělá třeba ten, kdo si dnes náhodou přesedl při obědě k vašemu stolu? Jak praví klasik, „každá práce je nám platná,“ takže je určitě fajn něco se o sobě vzájemně dozvědět. Teprve jako mediální koordinátor jsem si totiž začal uvědomovat, kolik se toho tady každý den děje. A já o mnohém do té doby neměl ponětí.

 

Začnu ve škole, protože ji znám coby učitel nejlépe. Dnes mi prosím odpusťte trochu té subjektivity. V příštích dílech se budu spíš vyptávat ostatních zaměstnanců. Na úvod trocha statistiky (nenechte se odradit):

V tomto školním roce je mezi námi 41 učitelů při počtu 34,08 úvazku. K ruce mají celkem 19 asistentů na 12,2 úvazku. To znamená, že jen do výuky se zapojuje 60 lidí, což činí prakticky čtvrtinu ze všech pracovníků Jedle. Jejich rukama letos projde 152 žáků a studentů. Vzdělávají se přitom na těchto školách:

Mateřská škola speciální pro děti s poruchami řeči – je od nás trochu odtržená, protože sídlí na Pankráci v ulici Sevřená
Základní škola (plus její třídy ZŠ praktické – obdoba dřívější zvláštní školy)
Gymnázium – letos bohužel nemáme žádné studenty, snad se nám podaří nějaké získat pro příští školní rok
Praktická škola (dvouletá) – díky absenci gymnaziální třídy mohl být letos díky uvolněné kapacitě otevřen 3. nadstavbový ročník, takže někteří zájemci si mohli rozložit 2. ročník do dvou let
Obchodní škola (dvouletá)
Odborné učiliště (tříleté): knihařské práce; šití oděvů coby středisko praktického vyučování; studenty obuvnických prací letos nemáme.
Sociální péče – sociálněsprávní činnost (čtyřletá, maturitní obor) – o tzv. „Socku“ je velký zájem
Zřizovací listina nám umožňuje provozovat ještě Střední odborné učiliště tříleté v oborech obuvník, knihař, krejčí. Ty však letos nemáme.Víc informací najdete na: http://www.jus.cz/typy-skol?p=4

Práce učitele
Tak jako se liší práce jednotlivých zaměstnanců Jedle, není stejná ani práce všech učitelů. Je rozdíl mezi učitelováním na prvním a druhém stupni ZŠ, na SŠ nebo na odborném učilišti. Ačkoliv jsme kolegové, občas ani mezi sebou přesně nevíme, jaké to je učit „ty druhé“ z jiného typu školy. I když řada z nás učí zároveň na ZŠ i SŠ. Já osobně vysekávám největší poklonu kolegyním a kolegům z prvního stupně a praktických škol (ať již základních nebo středních). Zcela subjektivně považuji jejich práci za nejnáročnější. Já si odučil své dějepisy a občanské výchovy (nebo základy společenských věd) a pokračoval do jiné třídy. Oni tráví prakticky celý den se stejnou třídou složenou ze žáků či studentů vyžadujících největší pozornost.

Učitelům lidé občas závidí, že mají kratší pracovní dobu, dlouhé prázdniny atd. Na druhou stranu se jedná o práci, která dokáže člověka psychicky hodně vyčerpat. V Jedli máme sice málo početné třídy a neřešíme tu stejné problémy jako na běžných školách, syndrom vyhoření si tu ale dokáže najít živnou půdu zase z jiných důvodů. Např. rozpor mezi tím, co máme naučit a jaké jsou možnosti našich žáků. Nejeden učitel v Jedli si občas posteskne, že ambice studenta (či jeho rodiče) značně převyšují jeho reálné schopnosti.

Pokud jde o tu pracovní dobu a prázdniny, není to tak jednoduché. Pracovní doba je 22 vyuč. hodin týdně na ZŠ a  21 vyuč. hodin na SŠ. K tomu ještě patří dozory na chodbách, konzultační hodiny a suplování. Učitelé však především pracují i doma, v době prázdnin si berou dovolenou a pokud jim došla, musí přijít do školy bez žáků. Školní rok jim začíná o týden dřív, během kterého připravují učebny a všechno papírování. To jsem vždy z hloubi duše nesnášel. Největší odpovědnost v tomto ohledu leží na třídních učitelích. Být, či nebýt třídní, to je velký rozdíl! Vyplňujete třídní knihu, třídní výkazy, honíte omluvenky, nedochvilné žáky a roztržité kolegy, aby vám doplnili chybějící položky. Píšete vysvědčení, komunikujete s rodiči, svoláváte týmy atd., atd. Zkrátka mnohem víc starostí navíc.

Práce asistenta
Asistenti jsou velcí pomocníci učitelů a patří jim za to obrovský dík! V některých třídách si to bez nich ani nedovedu představit. Když by totiž učitel sám připravoval všem dětem pomůcky, pomáhal jim při práci v hodině a ještě je dával na WC, zřejmě by učil asi tak pět minut z každé hodiny. Bohužel asistentů je stále málo, resp. peněz na jejich platy. I proto často chodí ze třídy do třídy a jsou z nich takové „holky či kluci pro všechno.“ Někdo ze studentů je na pomáhající dívku holt moc těžký, tak se k přesedání z vozíku hledá kolega. Jindy chce na toaletu pomoci stydlivá dívka, tak se pro změnu hledá kolegyně. O práci asistentů však víc v některém z příštích dílů.

Hlavní výhoda učitelství je podle mého názoru obrovská pestrost a pocit smysluplnosti práce. Nikdy se nenudíte, každý den je jiný. Máte velkou tvůrčí svobodu, hodina je vždy jen ve vaší režii. Jak si jí připravíte, takovou jí máte. A ta radost, když se opravdu povede!

Někdo si myslí, že škola je v rámci Jedle svět sám pro sebe. Nebudu mu to vyvracet, má pravdu. Stejně jako jsou svět sám pro sebe dílny, Tapky, ekonomický úsek, autodoprava atd. Je to přirozené. Každé to místo má svého ducha, atmosféru, úkoly a lidi, kteří je tvoří. Podstatné je, že se tyto světy prolínají a spojují ve fungující celek. 

 

Autor: Radek Musílek
Mediální koordinátor a učitel




poslední aktualizace 07.11.2010

nahoru