Společenský ples - fotogalerie 

---

   Nepřežil jsem. Nepřežil jsem já, nepřežili ani jiní. Ach jo. Byli jsme s našimi dětmi na výstavě Titanic a nepřežili jsme. Ne výstavu, ale podle palubního lístku, který hned u vchodu i se jménem autentického pasažéra ke vstupence dostanete, jsme nepřežili onu katastrofu, legendární ztroskotání Titaniku. To jsme ale zjistili a byli posmutnělí až po výstavě; a dobře že tak, možná by nám to mohlo i kousek dojmu z výstavy pokazit. Protože jinak mě nenapadá nic, nic co by výstavu nebo dojem z ní kazilo. 
   Začátek expozice šikovně přiblíží ony časy, to přehlídkou dějů, událostí a osob, reálie, které "tenkrát" sehrály více či méně výraznou roli, to nejen v osudu Titaniku; a už nás sám pan kapitán zve dále, jen vstupte, tudy... a rázem jsme se nesporně ocitli uvnitř lodi; prosím chvilku se zdržte a koukněte na krátký film, který vám zhruba a svižně osvětlí celý příběh. V dalších místnostech pak na vás čekají některé z více než 5000 předmětů při nesčetných ponorech z Titaniku vylovených; rozbité lodní součástky, zkroucené příbory, torzo zábradlí, odloupnuté dlaždičky, kusy a kousky porcelánového nádobí, také osobní věci cestujících, artefakty vybavení interiérů... a v nepřehlédnutelných poutačích na stěnách se dočtete, pokud máte zájem (a měli byste ho mít) mnoho zajímavého i dojemného o osudech těch, co se na lodi plavili, také leccos o lodi samé; nejen technická data, ale i dobové úvodníky, komentáře, úvahy, ocenění a chválu. Jenomže... v další místnosti, nocí setmělé, a že prý byla nádherná, čeká třpytivý kus ledovce (sáhnete si na něj, s překvapením ucuknete, není to maketa, je to opravdový kus ledu), a nástěnná svědectví nám pomalu vykreslují celou nadcházející tragédii. Ještě se můžete zkusit zachránit v obrysu záchranného člunu, možná prchnout stejně jako Jack a Rose i zde precizně vystavěnými chodbami a chodbičkami v různých třídách lodi... ale moc víc udělat nelze - loď se potápí, jak ukazuje i živá rekonstrukce v další části výstavy, za chvíli zmizí v hlubinách, a bude tam ztracená v temnotách víc než sedmdesát let; minete vkusně a pečlivě naaranžované další a další pozůstatky vybavení, předměty denní potřeby, zmatnělé nářadí, blyštivé mince a cennosti, kdoví koho kusy oblečení, boty... to vše orámováno pohnutými příběhy cestujících - jak málo, jaká maličkost kolikrát může změnit, otočit, obrátit kolo života. Účet za, za co? nedbalost? nepozornost? souhru náhod? čeká před posledními dveřmi - až tady si člověk naplno uvědomí, jakým neštěstím, opravdovou apokalyptickou katastrofou celá událost byla, kolik obětí, lidských životů stála - jen z řad posádky jich bylo víc než sedm set, jak se dozvíte, zhruba polovina ze všech; a dojemně vás zasáhne i osud pozůstalých, obzvláště sirotků, který vás ještě na chvíli zadrží v poslední místnosti výstavy. Pak už jen pár posledních obrázků - fotit se tu smí, ale bez blesku - a odcházíte o něco, poznání bohatší, snad i dojatější. 
   Děkujeme, paní Havelková, a také (a nejen) pane Marku, děkujeme za přízeň, vstřícnost a ochotu, rádi jsme se s vámi chvilku plavili; viděli jsme co jsme netušili že uvidíme, leccos neznámého, nového se dozvěděli, a občas i iluzi snadno propadli... iluzi poněkud nostalgické, smutné, ten příběh nemá šťastný konec. Ne tak ten náš, ten ho měl, má; děcka byla výstavou podle všeho nadšená, koncepce i atmosféra je, tedy nás všechny nevtíravě chytla, a vtáhla, bylo nám u vás na Titaniku dobře... to i přes to, že jsme někteří nepřežili, na rozdíl od těch skoro patnácti set nebohých jen v tu chvíli. Ach jo.

 

---

Masopust v Jedli - fotogalerie 

 

---

Balíček okamžité pomoci Pražanům 

---

 

Jedle je dlouhodobě součástí projektu Remobil, který se věnuje sběru a recyklaci starých mobilních telefonů. Z každého získaného mobilu dostáváme 10 Kč. Za uplynulé roky se jedná o částku blížící se milionu korun! Díky tomu jsme už pořídili jeden závěsný stropní systém, speciální sprchovací židli nebo přídavný úložný box na záď našeho autobusu (batoh pro Rudolfa). Nejnověji nám zástupci Remobilu předají šek na 600 000 Kč, za něž bude vybudována bezbariérová chatka do letního tábora na Bukové (plány už jsou, stavební povolení rovněž).

Stane se tak 22. října 2025 v rámci slavnostní akce s partnery projektu.
Rádi bychom byli nejen vděčnými příjemci pomoci, ale také svou troškou, alespoň symbolicky, přispěli k dobrému dílu, které pomáhá šetřit životní prostředí.
POJĎME SPOLEČNĚ VYBRAT ZE SVÝCH ŠUPLÍKŮ STARÉ MOBILY A PŘIHODIT JE K OSTATNÍM K RECYKLACI.
ZA VSTUPNÍ BRANOU NA NAŠI STAROU BUDOVU NA VYŠEHRADĚ (V PEVNOSTI 4) STOJÍ SBĚRNÝ VÁLEC. DOKÁŽEME HO DO 22. ŘÍJNA ZAPLNIT?
Těšíme se, že se zapojíte v hojném počtu! A neváhejte o tom říct i svým příbuzným, kamarádům a známým. Děláte to nejen pro Jedli, ale také pro přírodu i sebe samotné:-) Kdo chce, může se registrovat do soutěže o ceny: https://remobil.cz/soutez/  

---

Den Země objektivem L. Polnického

---